Vítáme vás na státním zámku Vranov nad Dyjí – jednom z nejmalebnějších šlechtických sídel České republiky. Zámek se tyčí na vysoké skále nad řekou Dyjí a nabízí dechberoucí výhled na okolní krajinu. Právě toto strategické i romantické místo stálo u zrodu bohaté a dramatické historie, která se zde odehrávala po celá staletí.

První zmínka o zdejším opevnění pochází z roku 1100. Pravděpodobně již za vlády Přemysla Otakara I. zde vznikl pohraniční hrad, součást obranné linie přemyslovského státu. Původní stavba byla dřevěná, chráněná palisádou, příkopy a valy. Ve 13. a 14. století byl hrad postupně přestavěn na kamennou pevnost, která hrála klíčovou roli během husitských válek jako opora královské moci.

Zásadní proměna přišla v roce 1665, kdy hrad vyhořel. Po požáru následovala ambiciózní přestavba – a právě tehdy vznikl dnešní barokní zámek. Zásluhou rodu Althannů, především Michala Jana II. z Althannu, se zřícenina proměnila v reprezentační sídlo evropského formátu. Ke stavbě byl přizván slavný architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu, autor mnoha významných staveb vídeňského baroka.

Rod Althannů, původem z Bavorska, se na Moravě usadil již koncem 16. století a v roce 1680 Vranov odkoupil zpět do svého držení. Michal Jan II. zde chtěl vybudovat moderní sídlo, které by odpovídalo vkusu a postavení tehdejší aristokracie. Fischerova přestavba proměnila středověkou pevnost v okázalý barokní areál s výzdobou od předních umělců z Rakouska a Itálie. Výsledkem je architektonický celek, který měl nejen sloužit k bydlení, ale především demonstrovat moc, víru a kulturní úroveň rodu.

V průběhu dalších staletí zámek vystřídal několik majitelů, například rody Mniszků či Stadnických. Každý z nich zanechal v interiérech svou stopu, ale dominanta Vranova – bohatý barokní styl – zůstala zachována. V 19. století přibyly úpravy v empírovém stylu, které však celkový výraz zámku nijak výrazně nenarušily.

Po mnichovské dohodě v roce 1938 byl zámek zabaven původnímu majiteli Adamu Zbyňku Leonovi Stadnickému a prodán německému baronu von der Wense-Mörse. Po druhé světové válce byl objekt zkonfiskován československým státem a postupně zpřístupněn veřejnosti.

Od roku 1945 je zámek státním majetkem a byl prohlášen národní kulturní památkou. V 70. letech 20. století prošel rozsáhlou obnovou – opravily se střechy, fasády, inženýrské sítě i zeleň. Byly reinstalovány historické interiéry tzv. piana nobile, rozšířil se prohlídkový okruh a vznikla vstupní expozice.

Dnes mohou návštěvníci obdivovat nejen slavný Sál předků s monumentální výzdobou, ale i kapli a pokoje, které nabízejí pohled do vranovského života konce 18. a celého 19. století. Silueta zámku inspirovala umělce už v 19. století – a dodnes zůstává místem, které v sobě spojuje krásu, historii i důstojnost.