První nádvoří Vranovského zámku – každodenní život za hradbami

Na rozdíl od reprezentačních sálů a slavnostních prostor bylo první nádvoří vranovského zámku místem všedního ruchu. Sloužilo jako hospodářské a provozní centrum, kde se soustřeďovala správa, zásobování i život služebnictva. Návštěvníci sem dnes vstupují v tichu a klidu, ale kdysi tu denně duněly vozy, kouřily komíny a ozýval se hovor sloužících.

Zámecké lázně – místo očisty, odpočinku i společenského života

Na severní straně dnešního prvního nádvoří Vranovského zámku stával lázeňský dům, jedna z nejzajímavějších staveb areálu. Vznikl pravděpodobně ještě před rokem 1500 a sloužil až do poloviny 18. století. Budova byla částečně vytesaná do skály a svým provozem kombinovala hygienu, relaxaci i společenskou zábavu.

V suterénu se nacházely dvě vysoké místnosti s cihlovými klenbami – v jedné bylo topeniště, odkud lázeňský obsluha vytápěla horní patro, druhá sloužila jako parní lázeň a prostor pro očistu. Návštěvníci se zde nejprve potili v horké páře a poté se omývali ve vanách či kádích.

V patře byly tzv. odpočinkové pokoje – místa, kde po koupeli následovalo jídlo, pití, společenské hry, ale i holení, kadeření nebo úprava nehtů. Lázeň byla v té době považována za zážitek pro tělo i duši a součást zdravého životního stylu šlechty.

S nástupem barokní módy, kdy byly pot a pachy maskovány pudrem, parfémem a parukami, však zájem o lázně postupně slábl. Provoz zanikl kolem roku 1749 a budova byla postupně přestavována. V roce 1975 byly zbořeny pozůstalé přístavby a zazděn byl i původní gotický vstupní oblouk.

Hospodářské zázemí a služebnictvo na předním hradě

S rozvojem zámku se postupně měnil i charakter předního hradu, který původně sloužil jako součást obranného systému. V průběhu 17. století byl přestavěn na hospodářské a obytné zázemí, kde se soustředil běžný provoz zámku. Kolem nádvoří postupně vyrostla selská stavení a prostory pro čeleď, která nakonec zastavěla i původní věž. Díky tomu, že pozdější majitelé neměli o tuto část větší zájem, se předhradí dochovalo ve své funkční podobě z první poloviny 17. století až do dnešních dnů.

U jihozápadního nároží vznikla rozměrná renesanční budova s plochou zděnou střechou, která mohla zároveň sloužit jako terasa pro lehké dělostřelecké zbraně – ukázka propojení obranné a hospodářské funkce. Další renesanční stavba pravděpodobně stála v prostoru parkánu před hlavním čelem předhradí, ale do dnešní doby se nedochovala. V jádru další renesanční budova stojí dodnes na vyvýšené části u předmostí.

Zajímavostí je i dochovaný moderní fortifikační prvek v podobě hliněného valu, který doplňoval obranný systém této části zámku.